Finančně nedostatečně zajištění nebo dokonce nezajištění lidé to nemají nikdy lehké. I když na nich nemusí být takový nedostatek peněz na první pohled vidět, oni sami ho zaručeně hodně bolestně pociťují. A to proto, že nejsou-li peníze, není čím platit, a není-li čím platit, prostě těm finančně nezajištěným něco schází. A ne vždy schází jenom to, co se dá postrádat, což by bylo svým způsobem ještě štěstí v neštěstí. Někdy scházejí peníze i na to, na co by nám chybět neměly, někdy si my lidé nemůžeme koupit ani to, bez čeho normálně nelze existovat, a to je pak vážně problém. Aspoň na jídlo, oblečení, bydlení a podobné nepostradatelné záležitosti by nám vždycky peníze stačit měly.

Ale prostě někdy finanční prostředky nestačí. Někdy dojdou příliš brzy, někdy je dokonce ani nevyděláme v takovém množství, v jakém bychom je potřebovali. A jak se to pak na nás projevuje? O tom vám asi moc vyprávět nemusím. Určitě jste někdy nějakou tu finanční tíseň zažili. A ti nejšťastnější z vás si ji aspoň dokážou představit.

Prostě najednou nemáme na to, abychom si koupili to, co bychom potřebovali. Nebo najednou nemáme na to, abychom zaplatili účty, které přicházejí. A když navzdory svému nedostatku platit musíme, je třeba shánět se po půjčkách.

A když jsme na tom vážně zle a ze všech oslovených bank odcházíme s nepořízenou, protože nejsme bonitní? Pak je dobře, že existuje i nebankovní hypotéka, u které se dá uspět docela snadno, a to díky záruce v podobě nemovitosti. Zatímco banky vyžadují velké příjmy a čisté registry dlužníků od všech, kdo si chtějí půjčit, tady se jenom ručí nemovitostí a je to. A proto jsou nebankovní hypotéky volbou hlavně těch, kdo by v bankách jako nedokonalí neuspěli. I když je pochopitelné, že o ně žádají i jiní lidé. Třeba ti, kdo chtějí získat výhodnou a současně i rychle schválenou půjčku.

Kdo nemá peníze, to je docela obyčejný chudák. Protože mu chybí peníze. A protože mu chybí to, co by si za ně koupil, kdyby je měl. Každý tak chce mít peníze. Ale spousta z nás je nemá, ani když se o to moc snaží. Pracujeme, ale co z toho kolikrát máme? Skoro nic. Jenom almužnu, se kterou prý máme vyžít. Ale nevyžijeme. Je tak draho, že to s normálním platem člověka někdy nejde. A čím horší práci máme, tím je to horší. Rukama se moc peněz nevydělá. A kdo si nevydělá, ten skoro nic nemá. A když něco má, pak nejspíš dluhy. Tak už to chodí. Ale dluhy se musí platit, a když není čím? Jak potom sehnat víc peněz a mít na to placení dost? Chcete mít víc peněz?

A chcete jich mít hodně? Tak to abyste si je vydělali. Ale já vás neprovokuju. Dobře vím, že to někdy nejde. A tak vám aspoň něco poradím. Poradím vám, ať si zkusíte vzít půjčku. Někdy to pomůže. Půjčkou všechno zaplatíte. Jenom jí potom taky musíte vrátit. A tak o ní někde požádejte. A na co byste se měli připravit? Na to, že vám jí třeba taky nedají. Záleží na úřednících v bance, jak posoudí vaší situaci. A jestli to risknou a půjčí vám nebo ne. Třeba to vyjde.

A pak budete mít peněz dost. A třeba to taky nevyjde a zůstanete chudí. Ale tak to prostě je. Dokud peníze nedržíte v ruce, je to špatné. A aby to špatné nebylo, co to zkusit u nebankovní společnosti? Možná vám vyjde například americká hypotéka nebankovní a pak už budete v suchu. Tak se dají sehnat ty peníze, které vám možná zrovna chybí. A když je dostanete, budete zase mít na to, na co peníze normálně nemáte. Nebankovní hypotéka je zkrátka pro nás někdy štěstí v neštěstí. Ta nás může zachránit. Můžeme jí dostat nadlouho a můžeme jí splácet po malých částkách a s malými úroky. A to jen za to, že dáme jako záruku nějaký objekt, co ho máme. I za to nám nebankovní společnost pomůže, aby nám nebylo nejhůř.

Znáte někoho, kdo má, vždycky měl a vždycky taky bude mít dost peněz? Myslím, že ne. Těch, kteří peníze vždy v dostatečném množství měli a mají, není zase až tak moc, a záruka, že je člověk bude mít i v budoucnu, v naší společnosti chybí. Ani ti, kdo jsou na tom finančně dobře, nemají jistotu, že to tak vždycky zůstane.

A tak prostě nějaké peníze míváme, ale že bychom s nimi vždy vystačili, to se tvrdit nedá. A kdo to tvrdí, nejspíše lže. Stává se sice, že bez problémů zaplatíme všechno, co se zaplatit má, a třeba si i ještě něco našetříme, ale pravidlem to není. A kdo ví, co nám přinese budoucnost.

A tak už někteří z nás zažili situace, v nichž si museli navíc ještě půjčovat, aby svou existenci zvládli. A nelze doufat v to, že by se to neopakovalo i u ostatních lidí i nadále. Vždycky tu zřejmě bude někdo, kdo bude mít větší potřebu peněz, než kolik si dokáže vydělat a našetřit.

A když tedy dojde na půjčky, sháníme finanční ústav, který by nám pomohl. Třeba nějakou banku, která avízuje, že nám lidem finanční prostředky půjčí. Jenže když ji oslovíme… Chyba lávky. Kdejaká inzerovaná nabídka půjčky sice vypadá hezky, ale bohužel ji provázejí i často nesplnitelné podmínky, a tak mnozí žadatelé jednoduše neuspějí. Když to vypadá, že možná nebudou ochotni nebo schopni splácet, je po nadějích.

A tak je dobře, že máme na našem finančním trhu i nebankovní hypotéky. I za ty se musí pochopitelně ručit, i za ty se platí úroky, což je prodražuje, ale tyto mají ve srovnání s bankovními půjčkami přece jenom přinejmenším jednu zásadní přednost. A to tu, že se za ně ručí nemovitostí, a tudíž tu mohou uspět i v jiných ohledech nedokonalí žadatelé, kteří nějaký nemovitý majetek mají.

A tak není problém sehnat třeba i velké peníze. Které se pak mohou splácet i po hodně dlouhou dobu, čímž jsou takové nebankovní hypotéky snadno zvladatelné.

Již dnes je jasné, že nás digitalizace nemine. V podstatÄ› se bude jednat o pÅ™evedení veÅ¡kerých úředních dokumentů, jako je obÄanský Äi Å™idiÄský průkaz, stejnÄ› jako komunikace, například podávání nejrůznÄ›jších žádostí, z papírové podoby do té elektronické.

 

Na první pohled je jasné, že to má své výhody. V první Å™adÄ› se tím uÅ¡etří velká spousta papíru, a také místa, nehledÄ› na to, že bude mnohem jednodušší mít neustále pÅ™i sobÄ› mobilní telefon, než nÄ›kolik malých kartiÄek.

 

 

Je vÅ¡ak jasné, že tento proces má i své nevýhody. A ty jsou také důvodem, proÄ se jej velká Äást spoleÄnosti v podstatÄ› bojí a je proti nÄ›mu. Faktem vÅ¡ak je, že nÄ›které jejich argumenty rozhodnÄ› nelze brát na lehkou váhu.

 

Tím hlavním je, že zdaleka ne vÅ¡ichni lidé mají přístup k moderním technologiím nebo s nimi umí pracovat. Týká se to pÅ™edevším starých a sociálnÄ› slabších lidí. TÄ›m se tak podstatnÄ› zkomplikuje život, neboÅ¥ si například prokázání totožnosti Äi jen pÅ™edložení kartiÄky pojiÅ¡Å¥ovny u lékaÅ™e pro nÄ› bude velkým problémem, o jednání s úřady nemluvÄ›.

 

 

Další obavy se týkají z toho, že vláda tak získá nad naÅ¡imi dokumenty v podstatÄ› kontrolu. JednoduÅ¡e Å™eÄeno je bude moci zneplatnit, kdykoliv se jí zachce, a bude nás moci s jejich pomocí mnohem lépe kontrolovat.

 

Tento scénář vÅ¡ak není příliÅ¡ pravdÄ›podobný, neboÅ¥ vláda rozhodnÄ› není jednotná, a to jak ta souÄasná, tak ani ta minulá. To je koneckonců také důvod, proÄ máme parlamentní demokracii. Ochrana základních lidských práv je jedním z hlavních důvodů.

 

Je tedy jasné, že digitalizace sebou rozhodnÄ› pÅ™inese problémy, a to pÅ™edevším urÄitým skupinám obyvatel. Tomu se zkrátka nevyhneme a je to souÄástí každé pÅ™echodné doby. Jediné, co můžeme udÄ›lat, je pokusit se ji zmírnit, a to tím, že pÅ™edevším seniory s moderními technologiemi seznámíme a postaráme se, aby k nim mÄ›li skuteÄnÄ› vÅ¡ichni přístup. NÄ›co takového vÅ¡ak nelze oÄekávat.

Pokud už jste se někdy dostali do finanční tísně, nemusíte se za to vůbec stydět. Není to rozhodně ojedinělý úkaz a těmi, jimž se toto ‚poštěstilo‘, už byli skutečně mnozí z nás. Možná dokonce úplně všichni. Život už to zkrátka někdy tak zařídí, že nemáme takové příjmy, abychom byli schopni bez problémů zvládat své výdaje. A aby to pro nás nebyla katastrofa, nabízí nám naše realita i řešení. A tím jsou půjčky. Když se prostě dostaneme do finančních těžkostí, můžeme se obrátit na někoho, kdo nám může půjčit, nejspíše na nějaký finanční ústav, a když se nám podaří přesvědčit o naší bonitě, máme vyhráno.

Jenže s tím přesvědčováním to vlastně zase až tak jednoduché není. V bance třeba musíme doložit své příjmy a nechat úředníky nahlédnout do svých registrů dlužníků, a to vše bychom tedy měli mít na žádoucí, co nejlepší úrovni. Protože není-li tu všechno takové, jak by tomu mělo být, můžeme na půjčku od banky zapomenout.

Ale stále ještě nemusíme zoufat. I kdyby nakonec nepomohla banka, může nám svitnout naděje u nebankovní společnosti. U které se nabízí mimo jiné i lehce dostupná hypotéka bez dokládání příjmů https://www.fahd.cz/hypoteka-bez-dolozeni-prijmu/.

A proč právě taková nebankovní hypotéka zachrání kdekoho, nedokonalé žadatele nevyjímaje? Přece proto, že za tu se ručí zástavou nemovitosti. A když se nad tím zamyslíme, je to vlastně ta snad nejdokonalejší možná záruka splácení. Svoji nemovitost nesplácející dlužník nikam neodnese ani neschová, ta je pořád na svém místě, a nebankovní společnost se tak nemusí bát nesplácení. A tak klidně půjčí i žadatelům, jejichž situace je docela na pováženou.

A když někdo dostane nebankovní hypotéku, dostane vlastně klidně i hodně peněz, které může rovněž dlouho splácet. A tím pádem tato půjčka dokonale slouží svému účelu a také se docela snadno vrací.

Ať už si lidé volí v demokratické společnosti prezidenta, vládu nebo nějaké ty níže postavené politiky, vybírají si obvykle podle toho, co jim z nějakého důvodu vyhovuje. Přičemž jde ale v takových volbách nejen o další osud kandidátů, ale i nás lidí, a proto bychom neměli volit jenom podle hezké tvářičky nebo podle planých vylhaných slibů, respektive jenom natruc těm, jež volit nechceme. Měli bychom si vybrat ty, kdo nám prospějí nyní i v časech budoucích.

Bylo tomu tak i v posledních parlamentních volbách. I zde jistě spousta lidí volila jenom natruc, i zde se jistě angažovalo i dost voličů, kteří dali výhradně na pozlátko. Ale výsledek se zdál být přece jenom nadějný. Zdálo se, že jsme si konečně zvolili někoho rozumnějšího než v předchozích dvou případech.

Většinu prostě získali politici, kteří přinejmenším v rámci toho, co se nabízelo na kandidátních listinách, nabízeli rozumnější ekonomickou politiku. Už to nebyli ti předchozí, kteří byli ochotni zruinovat zemi jenom proto, aby se zalíbili nesamostatné až skoro nesvéprávné části voličské základny. Byli to lidé, kteří přiznávali to, co věděl každý, kdo nebyl slepý. Že je státní rozpočet zruinovaný a musí se šetřit.

Rozumným voličům tak konečně svitla naděje, že vláda přestane zemi zadlužovat a snad se jí podaří i o něco zredukovat obří státní dluh. Vypadalo to, že už bude ruinování země minimálně po další volební období konec.

A nějaké to utahování opasků skutečně k nelibosti mnoha lidí nastalo. Došlo k tomu, k čemu mělo a muselo dojít. Ale přesto si musí každý soudný člověk i nadále pokládat otázku: „Kdy nás přestanou zadlužovat?“ Protože i nová, prý moudřejší vláda dělá další a další dluhy. Ne takové jako předchozí vlády, ale přesto šílené.

A tak si utahujeme opasky, ale i nadále bez vidiny šťastnějších zítřků. Bez aspoň trochy světla na konci pomyslného tunelu.